Kos (Asia)

Historie

   Město spjaté se slavným řeckým lékařem Hippokratem se nachází na stejnojmenném ostrově, kde lidské osídlení sahá do neolitu. Po Féničanech přišli zástupci mínojské a posléze mykénské kultury z Kréty. Nejdůležitějším městem ostrova byla Astypalaia. Kolem 6. st. př.n.l. byla na ostrově nastolena demokracie. Kos se stal součástí dórského šestiměstí (spolu s maloasijskými městy Knidem a Alicarnassem a rhodskými městy Lindem, Ialyssem a Kameirem. I přes toto spojenectví byl ostrov zabrán perskými vojsky. Svobodu získal po perských válkách roku 475 př.n.l. Ostrovní města se účastnila na straně Aténského spolku Peloponéské války, načež byla v roce 411 př.n.l. dobyta Sparťany. Téhož roku byl ostrov navíc poškozen zemětřesením. Menší sídla se poté spojila, aby vytvořila v roce 365 př.n.l., po vzoru jiných řeckých měst, městský stát Kos. Ten se znovu stal součástí Aténského spolku a poté i spojencem makedonských králů Filipa a Alexandera. Když se makedonská říše roku 323 př.n.l. rozpadla, Kos byl na vrcholu obchodního a uměleckého růstu a ve městě a blízkém okolí žilo na 3000 obyvatel. Město v té době obklopovaly asi 4 km dlouhé hradby, disponovalo množstvím honosných budov a fungoval zde pokročilý zavlažovací a odtokový systém.

   Poklidný život se na ostrově změnil v roce 88 př.n.l., když jej obsadil pontský král Mithridates. Jeho vláda byl velmi tvrdá a plná represí, než jej o šest let později porazil římský vojevůdce Lucius Licinius Murena. Ostrov se poté stal součástí římské provincie Asia. V 5. až 6. století byl ostrov napaden a pustošen Vandaly, Vizigóty, Slovany a Araby. Město Kos a blízký Asklepión byli roku 554 silně poničeny ničivým zemětřesením.

   Kos dal světu mnoho význačných řeckých osobností, mezi které patří autor komedií Epimarchus, básníci Ermesinactus a Herondas či filozof Ariston. Tím nejznámějším a nejvýznamějším je však určitě lékař a filozof Hippocrates, který byl jedním z tzv. Asclepiadae (následníků Asklépiových). 

Památky

   Město bylo vystavěno podle Hippodamova systému (pravoúhlá síť ulic) s městskými bloky širokými kolem 32 metrů a dlouhými od 62 do 120 metrů. Mezi pozůstatky nalezneme ulice široké 4-4,5 metru a vybavené pokročilým odtokovým systémem s hliněnými trubkami. Město disponovalo také množstvím velkolepých veřejných budov, mnohé z nichž byly postavené tak, aby "vítaly" návštěvníky přicházející od přístavu. Nálezy ve městě jsou rozděleny do několika oddělených archeologických oblastí.

   V oblasti přístavu nalezneme zbytky několika chrámů, starověkých hradeb a několika obytných bloků (insulae) s rozpoznatelnými tabernae (obchody) v přízemí. Zemětřesení roku 469 zničilo většinu budov v této oblasti, jejich zbytky byly poté použity jako stavební materiál.

   Herkulův chrám o rozměrech 12,5 x 8 metrů byl postaven ve 2. st. př.n.l. na místě předchozí svatyně, do které se vcházelo ze severu řeckou stoou postavenou ve 3. st. př.n.l. Do chrámu se vcházalo po 10 schodech a na západní straně byla přistavěna další stoa (její zbytky jsou viditelné). V 1.-2. st. n.l. byl doplněn o portika na severní, východní a jižní straně, které však byly poškozeny zemětřesením roku 142. Po zničení chrámu roku 469 vznikly na jeho místě lázně, které fungovaly do 7. století. V pozdním středověku zde byl postaven kostel, jehož poškození po zemětřesení roku 1933 umožnilo jeho demolici a odhalení předchozího svatostánku, ze kterého však zůstaly pouze základy.

   Nad Herkulovým chrámem na místě stoy se nachází pozůstatky raně křesťanské baziliky ze 4. nebo 5. století o rozměrech 72 x 23,5 metrů. Z baziliky se dochovala křtitelnice i schodiště do nartexu (předsíně).  Mezi bazilikou a Herkulovým chrámem jsou zbytky malého chrámu (7x5 m), zřejmě z helénského období. Stoa složená z dvojité kolonády v dórském řádu a několika místností je rozeznatelná mezi ruinami baziliky a křtitelnicí. Během římské nadvlády byla zřejmě zemětřesením poškozená stoa opravena, složené sloupy nahrazeny jednolitými korintskými a navíc doplněna o patro s arkádami. Definitivně byla zničena zemětřesením roku 469.

   Svatyně Aphrodite je budova pocházející z 2. nebo 3. st. n.l. obsahující dva identické chrámy, z nichž jeden je věnován Aphrodite Pandemos a druhý Aphrodite Pontia. Rozměry dvojité svatyně dosahují 62,5 x 45 metrů a byly kompletně obklopené dórskými sloupy. Vstup do ní byl na severu tak, aby byl viditelný pro každého, kdo se vylodil ve zdejším přístavu. Svatyně byla zničena roku 469 zemětřesením a dnes zůstávají pouze základy a bubny mramorových sloupů. Na jih od svatyně jsou postřehnutelné zbytky severní části hradeb postavené krátce po založení města ve 4. st. př.n.l. Jejich výška byla 6 až 8 metrů a byly zničeny zemětřesením roku 142 n.l. Později byly přestavěné Byzantinci a pak v menším měřítku maltézskými rytíři, přičemž fragmenty starších hradeb jsou stále viditelné (stejně jako v hradě Neratzia ze 14. století, na jehož stavbu byly zbytky starších zdí také použity).

   Od přístavní do východní archeologické oblasti se táhne rozlehlá řecká agora ze 4. st. př.n.l. (později římské fórum). S délkou kolem 350 metrů sousedila se 16 městskými bloky. V jižní části, která byla rozšířená dosahovala šířky circa 160 metrů a řadila se tak k jedněm z nejrozlehlejších agor/fór ve starověku. Kolem celé agory byla stoa, obchody se nacházely na její východní a částečné jížní straně. V moderním parku na jihovýchodu jsou vyznačeny obrysy jejích základů a další odhalené části zhruba 2 metry pod úrovní ulice. V jižní části byla poněkud rozšířena.

   Ve 2. st. př.n.l. se agora dočkala mohutné rekonstrukce - na kolonádu byl použit bílý mramor z lomů v horách a touto dobou přibyly na jižní straně chrám a oltář. Další přestavba proběhla po zemětřesení roku 142, jejíž součástí bylo přistavění monumentální vstupní brány (propylaea) na severní straně. Disponovala 6 sloupy v korintském řádu a byla bohatě zdobená. Na západ od brány jsou roztroušeny její pozůtatky. Fórum bylo zničeno během jednoho ze zemětřesení v 5. nebo 6. století. Na agoře bylo nalezeno množství artefaktů pocházejících od řeckého po byzantské období, mj. mozaiky a sochy. Většina byla přemístěna do archeologického muzea.

   V jižní části fóra nalezneme pozůstatky Chrámu Attalidů a Dionýsova oltáře. Z chrámu z první poloviny 2. st. př.n.l. se zachovaly schody vedoucí k podiu. Okolo chrámu se nachází pedestaly, na které se možná pokládaly obětiny. Chrám získal své jméno podle poblíž nalezené mohutné sochy pravděpodobně zobrazující krále Eumena II z Pergamonu. Ten patřil do tzv. attalidovské dynastie. Existuje názor, že chrám byl věnován dvěma osobnostem (synnaos) - spolu s Eumenem také Dionýsovi. Dionýsův oltář pochází ze 2. st. př.n.l. Byl opraven po zemětřesení roku 142. V byzantském období byla na jeho základech postavena nová budova. Z oltáře se zachovala základna a rampa, po které byla obětovaná zvířata přiváděna k obětnímu stolu. Freska z oltáře vyobrazující výjevy ze života boha Dionýsa je nyní součástí zdiva hradu Nerantzia. Na sever od chrámu jsou patrné pozůstatky kruhové stavby (tholos), vystavěné v 1. nebo 2. st. n.l.

   V západní archeologické oblasti opuštěné od středověku a vykopané po zemětřesení v roce 1933 se nachází dobře zachovalá část silnice cardo vedoucí od přístavu, kolem gymnasionu a k odeonu. Rozpoznáme na ní stopy od povozů a kanalizační trubky. Cardo byla pravděpodobně postavena již v helénském období a opravená za Římanů. Současná délka činí přibližně 160 metrů. Po jejích stranách najdeme chodníky široké 1 a 2 metry.

    Silnice decumanus maximus křížící cardo a pokračující na východ je také dobře viditelná. Od ní se dělí dvě ulice vedoucí k pozůstatkům několika obydlí s krásnými mozaikami. Šířka samotné silnice byla kolem 4,5 metru a po jejích stranách byly stoy. Přivede nás od odeonu a kolem Casa Romana k jižnímu konci fóra.

   Ještě nad západní oblastí se nachází řecký stadion ze 2. st. př.n.l. dlouhý dle zvyklosti 1 stadion (cca 200 metrů). Jeho šířka byla přibližně 30 metrů soudě podle objevených startovních pozic (aphesis) tvořených vysokými sloupy. Během římské éry byla přistavena velká tribuna na západní straně.

   Gymnasion s původně zřejmě 81 sloupy z bílého mramoru, ze kterých bylo 17 rekonstruováno, avšak po zemětřesení roku 2017 stojí pouze 4. Součástí stavby bylo tzv. Xystó, což byla krytá kolonáda pro sportování v chladnějších měsících. K této mohutné budově řeckého původu přistavěli Římané bazén a západní lázně. Z objektu dlouhého 92 metrů a širokého od 33 do 35 metrů se se dochovala klenutá komnata. Raně křesťanská bazilika byla postavena na místě lázní zničených pravděpodobně zemětřesením roku 459. O něco severněji byl doložen další gymnasion (ve městě byly celkem 3).

   Na sever od lázní byly objeveny zbytky římského obydlí postaveném na řecké budově ze 3.-4. st.př.n.l. Zachovala se z něj mozaika o rozměrech 14 x 6,5 metru z 2. století obsahující bojové scény se zvěří a další výjevy.

   Na druhé straně cardo proti lázním se nachází budova považovaná za Nymphaeum. Ve skutečnosti se jedná o veřejná WC (foricae) ze 3. st. n.l. s bohatou výzdobou. 11 sloupů bylo obnoveno v této krásné budově o rozměrech 18x20 metrů s mozaikami a vybavené kanalizačním systémem.

   Na severovýchod od stadia najdeme severní lázně ze 3. st. n.l. V této oblasti byly nalezeny mozaiky, zbytky mykénského obydlí a nekropole. Na akropoli je k vidění cisterna se dvěma výklenky.

   Tzv. přístavní lázně byly vybudovýny po 3. století n.l. a sestávají s kruhové komnaty s portiky. I zde bylo nalezeno množství mozaik.

   Po zemětřesení roku 1933 byly objeveny pozůstatky rozlehlé římské vily (Casa Romana) ze 3. století postavené na starším obydlí z helénské doby. Za Římanů se nacházela v oblasti s několika takovými honosnými rezidencemi. Vila se pyšní luxusní výzdobou včetně množství podlahových mozaik. Zdi jsou vyzdobené v pompejském slohu a tato částečně restaurovaná vila obsahuje 36 místností, včetně tří atrií (2 ve formě peristylu), z nichž to největší obsahuje velkorysou zahradu s fontánou obklopenou sloupy ve dvou obytných poschodích. Většina vnitřní výzdoby (sochy, fresky, mozaiky) je pryč nebo k vidění v muzeu, ani to ale vile neubírá na zajímavosti. Po rekonstrukci roku 2015 nabízí velké množství informací o životě Římanů, včetně ukázek předmětů běžné potřeby.  Na východ od Casa Romana byly objeveny ruiny Centrálních lázní vykopaných roku 1934. Otevírací doba: st-po 8:00-19:30, vstupné: 10 €.

   Římské odeum (řecky odeon) bylo postaveno v 2. století n.l., načež bylo opraveno po zemětřesení v roce 142. Budova s přibližně čtvercovým půdorysem o straně kolem 30 metrů a vysoká 12 metrů, byla původně zastřešená. Spodních 9 řad sedadel je zhotoveno z mramoru a vyhrazeno důležitým osobnostem. Nad nimi se nachází dalších 5 řad pro ostatní diváky. Celková kapacita činila 750 diváků. Po svém objevení v roce 1929 poskytlo odeum archeologům bohaté naleziště soch ve svých útrobách. I v dnešní době je využíváno k nejrůznějším uměleckým vystoupením. Na východ od odea je vidět velká mozaika, zřejmě ze soukromé rezidence.

   Hippokratův platan nacházející se na náměstí Platía Platanou je úctyhodný strom, jehož obvod je téměř 12 metrů. Podle legendy právě pod tímto platanem šířil Hippokrates (viz lékařství) své učení. Ve skutečnosti se jeho stáří odhaduje přibližně na 500 let, takže se spíše jedná o prapotomka původního stromu.

Muzea

Archeologické muzeum s trojitou vstupní branou napodobující římské lázně bylo otevřeno roku 1937 a vystavuje nálezy převážně z doby helénské a římské.
adresa: Elefterias Square
vstupné: 10 €
otevírací doba: st-po 8:00-19:30
web: https://kos.gr/historical-monuments-and-museums/archaeological-museum

Lokace - Google Maps

Zdroje

[27] Společník cestovatele - Řecké ostrovy. 1. vydání. Praha : Euromedia Group k.s., 2001. 400 s. ISBN 80-7202-859-6
[30] DIKOU, V., ANTONIOU, Maria Eleni. Kos (Nissyros). Crete : Marmatakis Brothers. 144 s. ISBN 5205565153085. Anglický překlad Arieta Tsagaraki.
[w27] Discovering Kos [online]. [cit. 2025-07-18] Dostupné z: https://www.discoveringkos.com/

Navštíveno 2025-07

Vytvořeno: 2025-05-20, aktualizace: 2025-07-29