Vynálezy a věda

Vzdělání

   Vzdělanost byla nejprve výsadou dobře postavených Římanů, ačkoli postupně vznikaly školy, které měly za úkol vychovat mladé muže v disciplínách jako literatura, hudba, matematika, rétorika či filozofie. Mezi první všeobecné školy patřila Akademie řeckého filozofa Platóna (387 př.n.l.). Jeho žák Aristoteles zase založil školu nazvanou Lyceum. Do té doby probíhala výuka doma a v soukromých školách, kromě povinné vojenské služby.

Filozofie

   Nebýt antické filozofie, kam by se asi svět ubíral? Slovo filozofie pochází z řečtiny a znamená "láska (=filein) k moudrosti (=sofia)" a pravděpodobně pochází od Pythagora. Filozovové starověku se zabývali otázkami fungování světa a úloze člověka v tomto světě, přičemž položili základy vědních disciplín jako fyzika či chemie. Mezi významné myslitele patřili Řekové Demokritos, Sokrates a jeho žák Platón.

Filozofie znamenala odklon od běžného uvažování. Odsunula bohy a jejich činy na druhou kolej a upřednostňovala badatelský přístup ke všemu nevysvětlitelnému. Ve starém Řecku se tzv. předsokratovští filozofové snažili pochopit řád světa (kosmologii) a jeho vznik (kosmogonii). Pocházeli z Milétu v Malé Asii a patřili mezi ně Thales, Herakleitos či Anaximenes. Postupně vznikaly mnohé filozofické směry. Pluralismus (Empedoklés) se zabýval rozdílem mezi skutečností a poznámín. Stoikové (Zenon z Kitia) se snažili oprostit od emocí a tužeb. Skepticismus (Pyrrhón z Élidy) hlásal, že není možné věřit svým smyslům a úplné poznání skutečnosti tedy není možné. Sofisté zase zdůrazňovali člověka jako omylnou bytost, kynikové (Diogenes) prosazovali cestu k poznání přes oproštění od materialismu a společenských konvencí. Atomismus (Démokritos) prosazoval existenci nekonečně malých částic, které jsou základem všeho.

Mezi klasické období filozofie patří doba Sokratova, Platónova a Aristotelova. Sokratův žák Platón se zabýval teorií ideálního státu a teorií ideí, jakožto předobrazu všech věcí, které jsou na rozdíl od ideí nedokonalé. Aristoteles, který byl zase Platónovým žákem, položil základy přírodovědy a prosazoval systematické vědecké bádání. Také se proslavil jako vychovatel Alexandra Velikého.

Matematika

   Matematika má původ v řeckém slově "mathéma", tedy "věda" či "poznání". Prvními národy významně používající matematiku (ještě než se jí tak začalo říkat) byli Egypťané a Chaldejci. Jejich znalosti převzali později Řekové a povýšili na vědní obor, který umožnil rozkvět poznání a rozvoj vědy jako takové. Obohatili ji např. o Pythagorovu či Thaletovu větu (oba žili v 6. st. př.n.l.) nebo o euklidovskou geometrii. Archimédes zase přišel s matematickou aplikací čísla pí.

Lékařství

   Jako otec lékařské vědy bývá označován Řek Hippokrates narozený v Kosu roku 460 př.n.l. Vyučil se a působil v blízkém Asklépionu. Kromě medicíny se zajímal i o další vědecké disciplíny a udržoval kontakty s významnými učenci své doby, jako byli Anaxagoras či Démokritos. Poprvé se osvědčil během morové epidemie v Aténách roku 430 př.n.l., kterou úspěšně zastavil. Získal tím ve městě velká privilegia a přístup k Eleusinským mystériím. Význam jeho osoby pro starověkou i moderní medicínu je nezměrný. Nemoci definoval na fyzické úrovni, nikoli jako něco nadpřirozeného. Oddělil medicínu a šarlatánství svým badatelským přístupem a systematickým diagnostikováním nemocí a jejich léčbou. Některé jeho metody sice byly z dnešního pohledu mylné, ale jeho přístup k lékařství ostře kontrastoval k léčitelstvím a nadpřirozenem té doby. Hippokrates sice teoretizoval o vzniku nemoci jako o porušení rovnováhy tělesných tekutin, ale také kladl důraz na dietní opatření a klidový režim pacientů. Nebyl rozhodně jediným, který v době kolem 5. st. př.n.l. začal vnímat nemoc nikoli jako zásah nadpřirozených sil, ale dával ji do souvislosti s přirozenými příčinami. Z jeho obsáhlých spisů se zachovala jen malá část, včetně tzv. Hippokratovy přísahy, jejíž modernizovaná podoba je na mnohých lékařských školách používána dodnes. Jeho životní vitalitu potvrzuje fakt, že zemřel ve velmi vysokém věku kolem roku 376 př.n.l.

Zdroje

[2] Antické Řecko. 2. vydání. Brno : Extra Publishing, 2021. 164 s. ISBN 978-80-7525-386-6. Přeložil Jakub Jiří Jukl.
[30] DIKOU, V., ANTONIOU, Maria Eleni. Kos (Nissyros). Crete : Marmatakis Brothers. 144 s. ISBN 5205565153085. Anglický překlad Arieta Tsagaraki.

Vytvořeno: 2024, aktualizace: 2025-07-17